Na schodech muzea s kyticí kopretin
je za pět minut celá, lampa už vrhá stín
Tam někde daleko vychází Orion
a někde na blízku ona anebo on

Čas létá nad námi, jak líný cherubín
za chvíli bude celá, lampa už vrhá stín
v hospodě Na růžku vynáší první soud
a naše čekání kolébá širý proud

Odraz modrých neónů se blýská v kalužích
v dálce kdosi přichází, snad ona anebo on
v tu chvíli letním večerem padá první sníh
pávi křičí v zahradách a z kostela zní zvon

V hospodě Na růžku s tužkami od pěny
básníci ospalí veršují na stěny
a venku z javorů snáší se vyznání
těžké a zároveň krásné je čekání

Na schodech muzea s kyticí kopretin
kdesi odbíjí celá, lampa má dlouhý stín
samota výsadou těch, kteří čekají
tak radši půjdeme dřív, než se setkají